Případ Vladimíra Bayera byl ve své době hodně medializovaný a on sám patří k nejznámějším doživotně odsouzeným zločincům, kteří si svůj trest odpykávají v českých věznicích. Patří také k těm vrahům, kteří na dráhu zločinu nastoupili již v mladém věku a ani trest, který si odpykali za svou první vraždu je z této cesty nedokázal svést. Je to o to horší, že díky tomu vyhasl život teprve sedmileté dívky.
Na šikmé ploše
Vladimír Bayer nevyrůstal v ideálním prostředí a výsledkem byla agresivní povaha, citové plochost a absence jakékoliv empatie. To vše se v roce 1993 zhmotnilo v loupežné přepadení důchodce, které Bayer provedl s dalšími dvěma kumpány a které skončilo smrtí starého muže. Jako mladistvý (v době vraždy mu bylo 17 let) byl Bayer odsouzen k sedmi letům vězení, z nichž si před propuštěním za dobré chování odpykal pět.
Ani po propuštění z vězení se ale jeho život k dobrému neobrátil. Nejen, že mu byla diagnostikována rakovina a nastoupil léčbu, ke všemu jej začátkem roku 2001 opustila družka. Zmíněné události a jeho psychopatická osobnost vytvořily smrtící koktejl, ze kterého vzešel plán, který byl stejně zoufalý, jako nelidský.
Vražda neteře
V osudný den ráno nalákal svoji sedmiletou neteř, aby s ním odešla místo školy domů. Tam jí donutil napsat dopis, ve kterém sděloval, že pokud se k němu jeho bývalá družka nevrátí, dívka zemře. Ještě předtím se ale účastnil pátrání poté, co bylo po dívce vyhlášeno pátrání. V tu dobu byla ve skutečnosti již mrtvá, udušená velmi krutým způsobem. Jen těžko si lze představit děs a utrpení, které před smrtí prožívala.
Při pátrání nemohla policistům uniknout Bayerova minulost a byl samozřejmě okamžitě vyslechnut. Bayer s policií spolupracoval a ochotně pozval vyšetřovatele do svého bytu, aby jim dokázal, že u něj jeho neteř není (její tělo ukryl v kůlně za domem). Když se ale začaly množit svědectví o tom, že dívka byla naposledy viděna právě s ním, a když babička zavražděné přinesla na policii zmíněný dopis, začínalo být vše jasné. Další dopis byl navíc nalezen přímo v kapse Bayerových kalhot.
Přiznání a soud
Pod tíhou důkazů se Bayer nakonec přiznal a ukázal vyšetřovatelům místo, kam uložil tělo své neteře. O jeho vině nebylo pochyb, stopy prokázaly i to, že Bayer s tělem manipuloval atd. A nic na tom nezměnilo ani jeho následné odvolání přiznání, obviňování bratra či ruské mafie, ani neustálé žádosti o předvolávání nových a nových svědků bez jakéhokoliv logického spojení s případem.
Znalci označili možnost jeho resocializace za nulovou a Vladimír Bayer byl soudem uznán vinným a odsouzen k doživotnímu trestu, který si odpykává ve věznici Valdice. Vzhledem k jeho rakovině je však otázkou, jak dlouhé ono doživotí ještě bude.
