Časový odstup od doby První republiky a podoba mnohých filmových zpracování tehdejších kriminálních případů nás někdy svádějí k tomu, abychom si prvorepublikovou kriminalitu více či méně idealizovali. Případ Františka Ellingera je jedním z těch, které jakoukoliv romantickou představu o tehdejších soubojích podsvětí se zákonem spolehlivě zničí.
Známá firma
V okolí moravského městečka Želetice u Znojma byl František Ellinger známou firmou. Od mládí měl problémy se zákonem, několikrát byl odsouzen za přečiny jako jsou krádeže a dokonce i žhářství. Jakožto protřelý kriminálník samozřejmě nosil i zbraň, s jejím použitím měl ale obecně problém. Ellinger totiž měl totiž oční vadu a silně šilhal, s nadsázkou lze říci, že nebyl schopný trefit ani vrata od stodoly, pokud nestál přímo u nich. Není proto náhodou, že vraždy, které spáchal, proběhly právě tímto způsobem – střelou z pistole z bezprostřední blízkosti.
Osudný den 7. října 1929
František Ellinger vymyslel důmyslný plán (alespoň tedy podle Ellingera samotného): svého kumpána, tuláka Balouna, poslal na četnickou stanici, kde měl předstírat, že jej tam starosta poslal přespat. Poté chtěli využít Balounovi přítomnosti a četnickou stanici vykrást. Zmocnit se chtěli uniforem i zbraní, s jejichž pomocí hodlali vykrást dokonce blízký zámek.
Když Baloun na stanici dorazil, narazil na praporčíka Floriána, to jej zmátlo, neboť očekával strážmistra Smutného. Florián navíc Balounovi nevěřil a celá situace se protahovala. V tu chvíli vešel na stanici i Ellinger, i jeho zmátla přítomnost Floriána. Chvíli předstíral, že se přišel zeptat, zda po něm není vyhlášeno pátrání, pak ale nepozorovaně vytáhl pistoli a z blízkosti střelil Floriána do hlavy. Výstřel zaslechla Floriánova manželka a rozběhla se do místnosti, Ellinger neváhal a zastřelil i jí. Na stanici byly i dvě Floriánovy děti. I ty se pokusil zastřelit, začaly před ním ale utíkat a on je nebyl schopen kvůli svému handicapu zastřelit. Děti se schovaly v polích a Ellinger s Balounem prchli ze stanice. Při útěku je ale zahlédlo množství lidí, všichni je navíc coby místní „persony“ bezpečně poznali.
Zanedlouho se vrátil z pochůzky i velitel stanice strážmistr Smutný, objevil těla zavražděných a okamžitě začal hon na oba zločince. Baloun byl dopaden do několika hodin, Ellingerovi se sice podařilo uprchnout, ale i on nakonec skončil v poutech. Zatčen byl o několik týdnů později, když ve Znojmě utrácel peníze zcizené na četnické stanici s prostitutkou.
Ani ve vězení ale Ellinger nezahálel a plánoval vraždu dozorce a útěk. Nic jiného mu koneckonců ani nezbývalo, odsouzen byl totiž k trestu smrti, který byl vykonán 1. prosince 1930 ve znojemské věznici. Tak skončil případ Františka Ellingera, na kterém není romantického vůbec nic.
