Jméno Josefa Kolínského je známé asi jen zájemcům o historii naší kriminalistiky, přesto by většině lidí přišlo na vyšetřování vraždy hodináře Ledeckého a jeho rodiny z roku 1922 leccos povědomého, minimálně pak postava hlavního vyšetřovatele – policejního rady Vaňáska, předobrazu slavného seriálového rady Vacátka. Zapomenout ale nesmíme ani na Josefova bratra Jana, neboť jeho vina na smrti třech lidí nebyla o nic menší.
Bratři s těžkým údělem
Josef a Jan Kolínští si za první světové války prožili své, Josef byl na italské frontě několikrát raněn a jednou dokonce zasypán v zákopu, Jan sloužil na ruské frontě, odkud si odnesl několik medailí za statečnost. Ani po válce se jejich život nevyvíjel příliš dobře. Starší Josef onemocněl tuberkulózou a v roce 1921 přišel kvůli krádeži materiálu o práci. Jeho bratr Jan se „na dlažbě“ ocitl o rok později, když přišel o zaměstnání v pivovaru.
Bratři nebyli psychopatičtí vrazi, sadisté ani nic podobného, přemýšleli zkrátka o tom, jak vyřešit svoji tíživou životní situaci. Při úvahách o možných řešeních se často vraceli k hodinářskému krámku rodiny Ledeckých, svých přátel. Skrývalo se v něm samozřejmě velké bohatství, které jim nedávalo spát. Jako mladší bratr byl Jan v Josefově vleku, lze tak předpokládat, že nápad se zrodil právě v Josefově hlavě. Několikrát ke krámku skutečně vyrazili, vyzbrojeni nářadím, vždy ale na poslední chvíli ze strachu couvli, 10. března 1922 již bohužel ne…
Horor v hodinářském krámku
Oba muži vstoupili do krámku, oslovili svého přítele s tím, že potřebují opravit hodinky. Když se nad nimi hodinář sklonil, padla první rána kladivem a sled událostí již nešlo zastavit. Hodináře ubili a ve vedlejší místnosti následovala stejný osud i jeho manželka, o několik minut později pak i hodinářova 22letá dcera, která se právě vrátila zvenku.
I pro ostřílené veterány se zkušenostmi z fronty byl pocit z toho, co udělali, velmi tísnivý a některým obětem raději zakryli jejich rozbité a krvácející hlavy. V obchodě si pak oba bratři vzali velkou hotovost i mnoho kusů hodinek a dalších cenností.
Ve chvíli, kdy byli oba vevnitř se ale do obchodu pokoušel dostat jiný zákazník. Josef mu otevřel a poslal jej pryč s tím, že majitel zde není. Svědectví tohoto muže bylo ale pro dopadení pachatelů velmi důležité. Velkou měrou se o něj zasloužil i jeden ze strážníků, který si uvědomil, že viděl muže odpovídající popisu házet cosi do Vltavy.
S takovým množstvím indicií nebylo pro policejní elitu té doby těžké pachatele brzy vypátrat, chyběl však nezvratný důkaz o jejich vině, jež by obstál u soudu. Definitivní završení snah vyšetřovatelů přineslo až postupné přiznání obou bratrů, kteří neunesli tíhu vědomí toho, že připravili o život tři nevinné osoby, navíc své známé. Předměty použité jako zbraně našli potápěči ve Vltavě, zcizené cennosti ležely ve skrýši v rozpadlých hradbách.
Oba bratři byli následně odsouzeni k trestu smrti, mladšímu Janovi jej však prezident Masaryk změnil na doživotí. Přesto se ale Jan Kolínský z vězení dostal, byť jen na chvíli, v roce 1925 se mu povedl útěk. Četníci jej však po necelém půl roce znovu dopadli a poté již brány vězení neopustil.
Napsal Martin Straka
