Když byla v roce 1966 popravena za dvojnásobnou vraždu Irena Čubírková, šlo teprve o třetí ženu, na které byl trest smrti od roku 1918 vykonán. Její skutky si ale nezadaly s jakoukoliv jinou vraždou spáchanou mužem. Vztah s Irenou Čubírkovou zaplatili svým životem hned dva její partneři…
Zavražděný manžel, zavražděný druh
Ani manželství nebránilo Ireně Čubírkové v tom, aby udržovala poměr s dalším mužem. Její manžel, se kterým žila v Trutnově, však na nevěru své ženy přišel a svou ženu s tímto zjištěním konfrontoval. Čubírková se nastalou situaci rozhodla vyřešit rázně, svého manžela plánovala zabít. Irena Čubírková nejprve podala svému manželovi vysokou dávku léku Fluocit, šlo však o lék předepisovaný gynekologem a na Čubírka nikterak nepůsobil. K dalšímu pokusu pak Čubírková přizvala svého milence, chtěla vylákat manžela na procházku, kde jej měl milenec zabít. Ani tento pokus však nevyšel, manžel neměl o procházku s nevěrnou manželkou zájem.
Čubírková využila až třetí možnost, která se jí naskytla, když manžel začal lakovat nábytek a kvůli rychlejšímu schnutí laku si chtěl do místnosti snést z hořejšího patra kamna. Čubírková svého manžela nejprve uspala, poté jej její milenec usmrtil ranami do hlavy sekyrou a následně na něj oba svrhli kamna. Vše potom zinscenovala tak, aby tělo našla jejich společná 9letá dcera. I díky alkoholu v Čubírkově krvi byla jeho smrt označena za nehodu a nešťastnou náhodu. Zdálo se, že skutečná příčina jeho smrti nikdy nevyjde najevo. K podobně drastickému řešení vztahových problémů se rozhodla v roce 1964, to kvůli neshodám zavraždila svého druha Ambroze Ščepku. Toho podle své pozdější výpovědi zavraždila tak, že jej poté, co spadl opilý ze židle a omdlel, několikrát udeřila sekyrou a následně pak oddělila sekáčkem a nožem jeho hlavu od těla. Tělo postupně pálila v peci a neshořelé zbytky zakopala na své zahradě. Hlavu svého druha vložila do igelitové tašky a uložila ji na toaletu do rychlíku Bratislava – Trnava, zakrvácené montérky umístila do jiného vlaku. Následně oznámila jeho zmizení.
Soud a trest
Čupírková od začátku vršila při vyšetřování chybu na chybu, její výpověď byla zmatená, nekonzistentní a obecně působila velmi nervózně. Pod tlakem vyšetřování se nakonec k vraždě Ščuky přiznala. Její doznání inspirovalo vyšetřovatele i k otevření případu 15 let staré smrti jejího manžela. Jeho tělo bylo exhumováno a byly na něm zjištěny stopy násilí. Irena Čupírková tak byla shledána vinou ze dvou vražd a odsouzena k trestu smrti, který byl vykonán 28. září 1966 v Praze.
Milenec Čupírkové, který jí před lety pomáhal zabít manžela dostal trest 15 let vězení, jeho manželka, která o činu taktéž věděla, odešla bez trestu.
Napsal: Martin Straka
